Autor: devene

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.

O tom, že čtení knih je pro nás důležité, vám poví nejeden psycholog. A zdaleka se nejedná pouze o děti, ale také o dospělé. Ať už čteme cokoliv, zlepšujeme si slovní zásobu a podvědomě se učíme spisovnému jazyku, pravopisu i gramatice – a to vše se nám hodí, zvláště pokud pracujeme na vyšší pozici, kde musíme vypracovávat důležité dokumenty. Zdálo by se tedy, že bychom všichni měli číst s velkou chutí, zvláště když máme tolik různých žánrů i autorů, takže každý si může najít to svoje. Opak je však pravdou – čte se stále méně, a to napříč všemi věkovými kategoriemi.

Tento trend však není nic nového – bylo na něj upozorňováno již před několika desítkami let, bohužel se za tu dobu pouze prohloubil. A následky pak můžeme snadno vidět kolem sebe. Není tedy divu, že se vědci snaží přijít na způsob, jak přimět lidi ke čtení, zvláště pak děti, které jsou zdaleka nejvnímavější. Není to však tak snadné.

Nejprve se musíme podívat, čemu jsme dali před knihami přednost. Z velké části je to internet, ať už jde o videa, sociální sítě či poslouchání hudby. Ani na jednom samozřejmě není samo o sobě nic špatného, ovšem když se nad tím zamyslíme, vidíme zde společný denominátor: instantní gratifikaci, tedy uspokojení. Ten pocit, který máme po dočtení pěkné knihy, ten dopamin? To vše si můžeme dopřát mnohem rychleji shlédnutím několikaminutového videa, nebo přečtením příspěvku na Facebooku.

Důsledkem je, že lidé dnes již nemají trpělivost. Když vezmeme přirovnání s knihami, chtějí okamžitě otočit na poslední stránku, aniž by se příliš starali o to, co je mezi tím. Naše schopnost soustředit se delší dobu na jednu věc klesá, což ostatně můžeme vidět i u videí. Ta musí být čím dál kratší, aby si udržela diváky. Pokud je příliš dlouhé, většina sledujících jej nedokouká do konce. A to je velká škoda. Možná bychom tedy měli znovu otevřít knihu.